PRAGUE BEARS

• při setkáních v klubu, na párty nebo jen tak u piva
  • je dobré zamířit k větší bavící se skupince, u té je větší šance se zapojit
  • můžeš užít i opačný přístup: pokud někdo jde do klubu sám, zřejmě přišel se s někým seznámit, pobavit s ostatními - potom dává smysl pokusit se navázat kontakt s osobou, která nemá společnost
• při výletech, kdy je sraz obvykle na nádraží, přijď co nejdříve, mezi prvními - mnohem lépe zapadneš mezi ostatní postupně přicházející účastníky
• rovnou se představ a řekni, že jdeš poprvé, rádi tě uvítáme a přijmeme
• tykáme si - rovnou bez ohledu na cokoli ostatním tykej, věk ani jiné věci u nás nehrají roli
• můžeš vzít něco k nabídnutí ostatním - uvidíš, jak se rozzáří, když jim ve vhodný okamžik nabídneš třeba gumové medvídky :)

Lidé tě rádi poznají, i když si možná myslíš, že je jim to jedno a že tě nechtějí poznat. To naštěstí většinou není pravda, zvlášť mezi námi medvědy.
Vrátí se ti to, co dáš. Získáš z párty to, s čím k ní přispěješ. Možná se budeš muset popasovat s mluvením s lidmi, které neznáš, ale vynaložení tohoto úsilí je půlka vyhrané bitvy.
Budeš překvapen, jak na to lidé zareagují. A když ne - není to tvoje chyba. Alespoň jsi to zkusil! :)

Někdy je to třeba cítit i těmi řízky k svačině. :)

Spolehlivost a pevnost chlapského slova, jsou hodnoty na kterých chceme stavět.

Dostát slibu tyto hodnoty posiluje. Ledabylost, nespolehlivost, pověst "něco mi do toho přišlo" je přesně to, co by mezi chlapy patřit nemělo. Správný chlap, potažmo medvěd, je pánem svého dění, dovede tak svému slovu a slibu dostát a není pro něho běžné, že "mu do toho něco přišlo" (jistě chápeme, že i zodpovědného chlapa - medvěda - může potkat náhlá událost. Pokud se to však stává opakovaně, jeho důvěryhodnost je tatam).

Co se stane, pokud se přihlásím na akci a bez omluvy nedorazím?

Ztrácím důvěryhodnost u ostatních, prostě si takto buduji pověst toho, kdo jen tak plácá a nelze se na něj spolehnout, nemůžeme s ním počítat. Takovým chováním se uzavírá cesta k budování dobrého přátelství.

Na jednom z našich setkání, kterému říkáme "Huňaté pivo", jsme si položili pár otázek o medvědích hodnotách a pevnosti chlapského slova, které chceme ctít, a nahráli odpovědi na ně.

Poslechni si záznam Medvědí hodnoty a síla chlapského slova - Fan Fan Club 13. 3. 2015.

Diskuse během festivalu Prague Pride 6.8.2020, která byla součástí medvědího týdne International Prague Bear Summer 2020 ti dá odpověď.

V záznamu Prague Pride LIVE 2020 začíná v čase 2:04:30.

Vůdcovství čili leadership bereme vážně jako princip růstu a posilování týmového ducha. Žádná organizace se nestala výjimečnou bez vynikajícího vedení - bez lídrů, kteří propojují úsilí členů s jejími zájmy a cíli.
Řídit není totéž jako je vést - vést znamená uvolnit potenciál svého týmu, docenit hodnotu lidí, respektovat je a usilovat o to, aby každý smysluplně přispíval k práci celku.
Pokud tým pracuje na společném cíli a všichni vědí, co je schované za jejich úspěchem, jaká bude odměna, potom ze sebe vydají úplné maximum. A o to jde, nechceme být "one man show" závislá na jednom člověku.

Vedení příkladem a zákon rozbitých oken

• Leadership je vedení příkladem.
• Leader (vůdce) slouží druhým - má vizi, určuje směr a zná cestu kudy jít. Je tím, kdo jde vpředu, aby ostatní vedl, a zároveň pomáhá najít cestu těm, kteří bloudí, nebo jim nestačí dech.
• Vedení příkladem můžeme ukázat na tzv. zákonu rozbitých oken.
• Půjdete-li městskou čtvrtí, jenž je proslulá vysokou mírou kriminality, patrně uvidíte vybitá okna, graffiti, nepořádek na ulicích. Tyto signály říkají: nikdo zde nevládne, vše je dovoleno. Válí se tam nakřáplá flaška? Vpohodě přihodíme flašku další – protože „se to tak dělá“. Zde budou překračovat zákon i ti, které by to jinde ani nenapadlo.
• Ale: stačí v okolí uklidit a nechat zasklít rozbitá okna a míra kriminality prudce klesá. Tedy stačí malá změna prostředí, aby se lidé chovali úplně jinak, například dodržovali pravidla, nebo třeba začali dělat něco, co předtím považovali za zbytečné nebo je to ani nenapadlo.
• V každé situaci také lidé musejí vidět, že jejich leader je opravdu jedním z nich – že nekáže vodu a nepije víno.
• Špičkoví lídři ctí pravidlo „Leaders eat last“ – Lídři jedí poslední, dávají tak najevo důležitost členů týmu před svým vlastním zájmem.

Takže tato nezvykle dlouhá "omáčka" nám dává odpověď na to, kdo je to vůdce:
Vůdce v daný okamžik slouží druhým - tak, aby ostatní měli zájem ho v jeho "službě" podpořit.

Na velmi málo akcí evidujeme přesný počet lidí předem - pro naše pojetí a naše hodnoty to není důležité.

Ve skutečnosti tato otázka mnohem více vypovídá o tobě samém, o tom, jak smýšlíš.

Podíváme-li se na naše očekávání od účastníků, kterým je idea, že všichni účastníci jsou zodpovědní za přispění k tomu, aby každá aktivita byla dotvořena v další úžasnou medvědí událost - byla by na místě jiná otázka:
"Jak já sám za sebe přispěji?"

Pokud je pro tebe důležité vědět předem, kolik lidí přijde, zdá se, že spíše než přispět k akci je pro tebe důležitější se ujistit, jestli budeš dobře baven. S ohledem na naše hodnoty tak nejspíš akce pro tebe není vhodná.

Pro vysvětlení si porovnejme smečku s rodinou.
Ve volně žijících smečkách (vlčích, medvědích) jsou pojmy "smečka" a "rodina" velice blízké, například u psů tomu bývá podobně jako u lidí. U psů se rodina rozpadne už v nějakých deseti týdnech, když jsou odstavena štěňata od matky, u lidí třeba po dvaceti letech.

• Rodina je skupina těch, se kterými jsme spřízněni krví.
• Rodina nám byla přidělena, nevybrali jsme si ji a ona si nevybrala nás.
• Často nemusíme mít společného nic, než tu krev a trochu genetické informace.

• Smečka je skupina těch, se kterými sdílíme svůj život.
• Jako lidé máme výhodu, že si členy své smečky můžeme vybrat sami a dobrovolně.
• Člen smečky je pak pro nás důležitější, než cizí člověk - ten, který není členem smečky.

Proto chceme vytvářet dobrou partu, pečovat o vztahy.
Býti členy smečky pro nás přesto neznamená, že jsme nějak lepší, než ti, kteří členy smečky nejsou.
Je to o vzájemných vztazích, důvěře, sdílení stejných hodnot.

Inspirovali jsme se článkem "Co mne naučili českoslovenští vlčáci" od Michala Altair Valáška.

Tyto případy si zaznamenáváme do tzv. black-listu, černé listiny.

Na naše akce mají vždy přednost ti, kteří na blacklistu nejsou.
Kdo je na blacklistu přichází na řadu až na konec a můžeme od něj požadovat zaplacení zálohy předem nebo příspěvek pro vstup i tam, kde je akce zdarma - je to něco, co běžně v partě lidí, kteří si důvěřují, neděláme a vlastně ani dělat nechceme.

Z účasti na některých akcích jsou lidé na blacklistu vyloučeni úplně, prostě si je tam nepřejeme.

Lze se dostat z blacklistu pryč?

Ano, pokud dotyčný opakovaně prokáže, že je na něj spoleh, vykoná něco prospěšného pro ostatní, z blacklistu jej odstraníme.

Vidíme to jako jednu z významných věcí, které se věnujeme a kterou chceme posilovat: aby starší zkušení členové byli respektování mladší generací a naopak.

Aby starší generace mohla najít oporu a třeba i pomoc v situaci, kdy to bude potřebovat. Aby mladší generace se měla od koho učit, nabýt životní zkušenosti - aby i mladý medvídek mohl najít svého taťku.
Vnímáme to tak proto, že zvláště městský gay život zesiluje odtržení od rodiny, od vztahů, jaké bývají na vsi naštěstí ještě dnes běžné třeba u dobrovolných hasičů: mladí se učí od zkušenějších a všichni se navzájem respektují, vědí, že je potřeba si pomáhat a že se navzájem potřebují.

Chceme tak tvořit vztahy, které předcházejí tomu, aby se člověk nakonec ocitnul sám, bez pomoci.

To se samozřejmě nestane samo, a neudělá to ani nikdo z vedení Prague Bears.
Záleží to na nás všech, jak to uchopíme - a jak třeba i podpoříme vznik tzv. domů důchodců pro gaye. (Domovy pro seniory nejsou připraveny na péči o stárnoucí LGBT)